Rychlá odpověď: Párování v homesharingu neprobíhá nahodile.
Je to citlivý proces, jehož cílem je, aby si hostitel a dítě s handicapem skutečně sedli. Proto se ještě před setkáním dvojice mapuje životní styl, zájmy a povaha hostitele i dítěte a hledá se mezi nimi shoda.
Jak funguje párování v homesharingu
Na začátku stojí dvojice, bez které se sdílená péče neobejde: zájemce o hostitelství (to může být jednotlivec, pár nebo rodina) a mladý člověk s intelektovým znevýhodněním zapojený do homesharingu.
Než k prvnímu společnému setkání dojde, doprovázející organizace se dívá na to, jaký je životní styl hostitele, co má rád a jak tráví volný čas, a hledá dítě, které má podobné zájmy.
Nejde tedy o to přiřadit hostiteli co nejrychleji jakékoliv dítě. Záleží především na tom, aby si rozuměli a byla tam reálná šance, že se mezi nimi vytvoří dlouhodobý přátelský vztah. Máte rádi přírodu a procházky? Hledáme pro vás dítě, které to má podobně.
Stejný princip stojí za modelem, který v Irsku pro lidi s intelektovým znevýhodněním funguje už od 80. let a kterým se český homesharing inspiroval.
Podpora po celou dobu spolupráce
Vztah mezi zúčastněnými nevzniká přes noc. Hostitel, dítě i jeho rodina se poznávají postupně a učí se spolu komunikovat, od prvního seznámení. To vše s podporou doprovázející organizace, která průběžně nabízí pomoc, rady, prostor probrat, co je právě třeba.
Výsledek takového dobrého spárování z pohledu hostitelky popisuje Marie Szymaniková: „Světlanka je pro mě éterická bytost, dítě motýl – její svět je jiný, ale krásný. Homesharing mi dává smysl, naplňuje mě a dává mi možnost pomáhat konkrétně, osobně a srdcem.”
